

Všechno, co je na Internetu je možné si stáhnout a použít, jeden z nejčastějších omylů. Kupodivu tuto mylnou představu mají často i velmi vzdělaní a zkušení lidé. A než se dostanou do problémů, měli by si oživit základní pojmy okolo „autorského práva“. Rubrika: RodičeAutorské právo (neboli práva autorů aby jejich tvorba byla chráněna) má své kořeny už někdy v patnáctém století, v době vzniku knihtisku. Jeden z vůbec prvních autorských zákonů je nejspíš Zákon královny Anny z roku 1690 (Anglie) a na našem území nejspíš Císařský patent č. 992 z roku 1846. Dnešní autorské právo je složité a upravené řadou zákonů, ale tím hlavním je Zákon č. 121/2000 Sb. „o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých předpisů“ (ve zkratce označovaný jako Autorský zákon) včetně několika novelizací z pozdějších let. Autorské právo se, ve stručnosti, týká ochrany výsledků práce autora nějakého díla (autorského díla). Může jít o knihu, obraz, umělecký výkon, fotografii, záznam, film, vysílání, databáze, ale také o programové vybavení. V zásadě platí, že cokoliv může být autorské dílo a pokud nemáte svolení autora, nemáte ani právo jej jakkoliv dále používat, využívat natož šířit. Samotný Autorský zákon pak říká poměrně přesně, co autorským dílem není (a co tedy můžete využívat a šířit) a kdo smí v určité míře autorská díla využívat, zpravidla ale pouze v omezené míře a pro velmi konkrétní účely. Najdete-li na Internetu fotografii, můžete se na ni podívat, můžete si ji uložit do svého počítače, ale už ji nemůžete volně šířit dál – nemůžete ji dát na svůj web, ani do firemní prezentace, nemůžete ji použít pro cokoliv, co budete šířit komukoliv dalšímu. Abyste to mohli udělat, musíte dostát právu autorskému v tom, že od autora budete mít svolení (licenci) k dalšímu využití. Nemáte-li v rukou licenci, nemůžete s autorským dílem jakkoliv dál zacházet. Obvyklá výmluva na „neznámého“ nebo „nezjistitelného“ autora nefunguje. Nezafunguje ani výmluva, „on tam nebyl uvedený copyright“ – autorské dílo je chráněno bez ohledu na to, zda je u něj © uvedeno. U software navíc narazíte na jednu „malou“ komplikaci – zatímco pro osobní potřebu si kopii klasického autorského díla vytvořit můžete, software se to netýká. Autorský zákon zakazuje vytvářet kopie (rozmnoženiny) počítačových programů i databází. Ale také architektonických děl. A ještě navíc zakazuje záznam filmu v kině, ani zde „pro osobní potřebu“ neplatí. Odkazy
autor: Daniel Dočekal, |