je označení technologie používané pro stahování a šíření souborů na Internetu. Charakteristické je to, že člověk využívající P2P se stává součástí sítě a při stahování zároveň pomáhá soubory šířit. P2P sítě a P2P technologie nejsou nelegální, ale fakt účasti na šíření se může stát problémem. Pokud budete pomocí P2P sítě stahovat (nelegální) software, stanete se zároveň i šiřiteli kopie. Oboje je nelegální. Stejně tak, pokud budete stahovat hudbu či video, budete stahované zároveň šířit. A jakkoliv samotné stažení nelegální není, šíření už nelegální je.

Software (též program, programové vybavení)

je autorské dílo, vytvořené programátorem (či programátory) a řadou dalších autorů a prodávané či poskytované tak aby jej uživatel mohl užívat. Můžete jej získat zdarma, koupí, pronájmem. A je možné jej získat čistě digitálně (stáhnutím) nebo si jej pořídit v „krabici“.

Legální software

je takové software, ke kterému máte užívací práva. Ty jsou zpravidla definovány licenčním ujednáním nebo podmínkami užívání. Legální software může být získané zdarma i za úplatu a licenční ujednání mohou upravovat i další podmínky jeho používání. Může jít o omezení počtu instalaci, omezení dalšího prodeje či poskytnutí, omezení počtu uživatelů, časové omezení užívání, atd.

Licence (též licenční ujednání)

se týká užití autorského díla, zde zejména software. Upravuje za jakých podmínek je možné konkrétní software užívat, šířit případě i upravovat.

Shareware

je zpravidla software, které je dostupné zdarma, v některých případech je jeho bezplatné použití omezeno časem nebo způsobem užití. V takovýchto případech je zpravidla nutné pro jeho užití po určité době (nebo pro určité účely) zaplatit stanovenou cenu.

Freeware

je zpravidla software, které je dostupné zcela zdarma. Jeho použití je ale zpravidla omezeno podmínkami užívání – často je možné freeware použít zdarma pouze pro osobní využití nebo účely výuky. Pro komerční (firemní) užití je poté nutné získat klasickou licenci, podmíněnou zaplacením.

Open source (někdy též Open-source software, OSS)

je software řídící se specifickými podmínkami užívání. Je dostupné i ve zdrojové podobě a umožňuje uživatelům jeho vylepšování a změny, ale opět pouze za dodržení specifických podmínek. Open source software může být prodáváno, byť se často lidé mylně domnívají, že to možné není. Záleží ale na specifické licenci.

Autorské právo

je soubor právních norem, které určují práva autorů a jakým způsobem jsou jejich díla chráněna. V Česku se autorské právo řídí Autorským zákonem (zákon 4. 121/2000 Sb.) a v mezinárodním měřítku je to otázka řady mezinárodních úmluv (zejména Bernská úmluva z roku 1886 a Všeobecná úmluva o autorském právu z Ženevy a roku 1952). Autorské právo se netýká pouze software, ale jakýchkoliv autorských děl.

Virus

je souhrnné označení pro škodlivý program, který se do počítače zpravidla dostane tak trochu „podvodem“ nebo s využitím nějakého bezpečnostního nedostatku. Dobrou obranou je antivirové software a také dodržování základních zásad bezpečnosti (zejména nespouštění čehokoliv co se nabídne ke spuštění). Vir může být například i trojský kůň (může zaznamenávat všechno co, v počítači děláte a odesílat to někomu dalšímu), malware (nepoškodí počítač, ale znepříjemňuje vám život a může váš počítač využívat k nějakým vlastním účelům), ransomware (zablokuje vám počítač a dokud nezaplatíte, nebudete jej moci používat), adware (nedělá nic jiného, než neustále zobrazování reklam na vašem počítači).

Phishing (rybaření)

je označení pro aktivitu, která se podvodem snaží získat údaje o člověku, často jde o pokus získat přístup k jeho bankovnímu účtu, mailovému účtu či přihlašovacím údajům do nějaké webové služby (třeba i sociální sítě). Phishing se často snaží získat čísla platebních karet, včetně bezpečnostních kódů i PIN kódu. Využívá k tomu způsoby, které vás uvedou v omyl (včetně například kompletní kopie webu a přihlašovacích obrazovek bankovnictví). V obraně proti phishingu dnes pomáhají prohlížeče (pomocí udržovaných databází webů využívaných pro phishing), ale nejlepší obranou je používat zdravý rozum.

URL, URI

aneb internetová adresa je to co píšete do tzv. „adresního“ řádku prohlížeče abyste se dostali na určitý web na Internetu. URL/URI je zkratkou anglického Uniform Resource Locator/Indentificator. Pro běžné potřeby to prostě je „adresa webu“. Někdy je označováno i jako hyperlink (hyperodkaz) nebo prostě jenom link (odkaz).

Firewall

(poněkud žertovně přeložitelné jako „ohnivá brána“) je užitečná vybavení počítače (i operačního systému) k ochraně počítače před útoky „zvenčí“. Mělo by být vždy používáno.

IP adresa

je číselné vyjádření adresy určitého webu na Internetu, vždy se skládá ze čtyř číslic spojených tečkou (například 123.231.75.118) a většinou je nikdy příliš nepotkáte. Pokud se objevují v podezřelých mailech nebo chatu, tak zpravidla jde o spam či pokus o napadení virem. Internet místo IP adresa používá jména, která jsou počítačem převáděna na IP adresy.

Pravidla na ochranu soukromí (Privacy Policy)

jsou pravidla toho, jakým způsobem konkrétní služba na webu (sociální síť, obchod, atd) bude zacházet s vašimi osobními informacemi a údaji. Je zpravidla dobré je znát ještě předtím, než se rozhodnete danou službu používat.

Blog

je místo, kde vaše dítko může na Internetu zveřejňovat své texty a fotky. Z hlediska rodiče je dobré vědět, zda vaše dítko něco takového dělá a všímat si toho, co tam dělá. Na Internetu najdete řadu blogujících rodičů, takže může být zajímavé i takovéto blogy sledovat (číst).

Sociální síť

je dnes (a zejména v ČR) hlavně Facebook, ale může jít i o Twitter, Google+, MySpace.com a řadu dalších variant. Pro rodiče je dobré vědět, zda jejich dítko některou sociální síť používá. Děti mají tendenci na sociálních sítích zveřejňovat o sobě a svých blízkých příliš mnoho důvěrných věcí a snadno se tam stávají cílem útočníků, ať už jenom podvodníků nebo (v extrémních případech) i pedofilů.