

Autorské právo je hodně abstraktní pojem. Normální je nekrást, a platí to i v případě programů/software, fotografií, filmů, hudby i textů. Stejně tak jako není správné opisovat, není správné krást. Byť to první není nelegální, zatímco to druhé ano. Rubrika: UčiteléJak vysvětlit žákům a studentům autorská práva? Těžko. Ale nejlépe asi na příkladech. Zkusit si s nimi zahrát hru na „autora“, který něco vytvořil. Stálo ho to čas, úsilí. A na výsledek své práce je hrdý. Pak ale přijde někdo cizí, jeho dílo si vezme a začne ho používat, aniž by alespoň poděkoval. Pak už je jenom krok k tomu, pokusit se příklad rozšířit o to, že se někdo vytvářením „autorských děl“ živí – zpěvák chce za svoji skladbu dostat zaplaceno, fotograf chce vidět také peníze za své fotografie. A programátoři několik měsíců tvořící hru ji nemohou rozdávat zadarmo. Pravděpodobně se shodneme na tom, že povědomí dětí (žáků a studentů) o autorských právech není příliš velké. Možnost si okopírovat hru (ale také třeba vyzvánění do mobilu) od spolužáků je pro ně běžná věc. Tak běžná, že vůbec nepřemýšlejí nad tím, že vlastně dělají něco špatného. Pravděpodobně se také shodneme na tom, že je důležité začít na samém počátku, tedy alespoň od školního věku vštěpovat žákům (a později studentům) základní pojmy týkající se práv autorů a autorských děl. Jak by se asi cítilo dítě, které věnovalo několik hodin tvorbě skvělého referátu poté, co by si několik jeho spolužáků jeho referát přivlastnilo. A ani se neobtěžovalo něco takového přiznat a od učitele za takovýto referát získali dobrou známku? Je dost možné, že děti už na základní škole budou chápat, že když si vezmou něčí věc, tak se jedná o krádež. Ale je také možné, že se takto vůbec nebudou dívat na software, programy. Není špatné je to zkusit naučit už na samém počátku jejich životní cesty. Software se nekrade. Odkazy
autor: Daniel Dočekal, |